9. setkání Protivínského vlastivědného klubu

9. setkání Protivínského vlastivědného klubu

Ve čtvrtek 25. února 2016 jsme se setkali v klubovně Domu s pečovatelskou službou opět na besedě. Tentokrát na téma „15 let v pedálech kol.“ Představit své zážitky a fotografie z mnoha cest přišly členky klubu “Cyklo Rafanda.“

Úvodní slovo si vzala paní Jana Kalusová. Informovala posluchače o prvopočátcích jízd cyklistek, jejichž cestovatelské příspěvky jsme pak mohli pravidelně čítávat v Protivínských listech. Začaly jezdit na jaře 2000. Paní Kalusová vede i kroniku, jejíž první zápis je z konce dubna roku 2000: „Začaly jsme zase jezdit na kole, počasí je příznivé.“ Měly ji s sebou v klubovně, a tak do ní přítomní mohli nahlédnout. Besedou se prolínaly vzpomínky na výlety, promítání fotografií i otázky posluchačů.

Počáteční krátké výlety po okolí tohoto ryze ženského cykloklubu brzy vystřídala první delší jízda na Velký Depot za Týn nad Vltavou. Ta měla celkem 57 km. Jak podotkla paní Kalusová: “No, první delší výlet. Kdybychom tehdy tušily, jak daleko budeme jezdit za deset let.“

Mnohé z výletů provázel déšť. Na jednom takovém vypravěčka píchla kolo, a tak ho do Bechyně vedla, plášť byl totiž prasklý po celé délce. Byla sobota, čekaly tedy, že tam najdou obchod podobný tomu protivínskému - páně Plívovu. Ale na mostě jim dali tip na šikovného školníka v Keramické škole. Ten jí kolo opravil. Na „jednodence“ u Halleinu v Rakouskou také hodně pršelo, a tak vytáhly své pestrobarevné pláštěnky. Říkaly si pak, že vypadají jak Teletubbies. Po pláštěnkách sáhly i během výletu na Lipně. Chodily po Horní Plané, kde narazily na otevřený taneční parket. Paní Hela začala zpívat. Fotografie zachycuje nejen zpívající cyklistku v pláštěnce, ale i dítě, které se na ni se nevěřícně dívá.

Nepočítaně zážitků mají i z Provence. Viděly například Pont du Gard, či muzeum Vincenta van Gogha. V městečku Arles jsou zachyceny na fotografii v hospůdce. Pivo tam stálo 4 eura. „Nejdražší pivo, které jsem kdy pila,“ podotkla paní Kalusová.

Na výletě Třemi zeměmi jely do Rakouska do vinohradů. Nahoře na hradě foukal tak hrozný vítr, že se kola složila na zem jako domino. V Domažlicích zase potkaly ponocného. Děti se za ním táhly ze širého okolí a čekaly, až zatroubí. Cyklistky jsou vyfocené na nejrůznějších místech, mezi jinými u kostky cukru v Dačicích, nebo před Paprikovým domem v Maďarsku u Balatonu, či u Mozartova rodného domu v Salzburgu. Na jeden zátah jely nejvíc 138 km.

Do dvouhodinové prezentace nám vybraly fotografie z míst, na které mají největší vzpomínky, ať už to byl déšť, horko, památky, nebo ubytování. Budeme se těšit na jejich další zážitky.

 

Za PVK P.Čecháčková