16. setkání Protivínského vlastivědného klubu

16. setkání Protivínského vlastivědného klubu

Úvodní slovo si na 16. setkání PVK v pondělí 3. 10. 2016 v klubovně Domu s pečovatelskou službou vzala jeho předsedkyně paní Helena Mašindová. Informovala přítomné o tom, že se spolek stal oficiálně registrovaným klubem a že rád do svých řad přivítá nové členy. Poté již začala mluvit paní Věra Piklová, která si ve spolupráci s Radkem Lenemajerem připravila přednášku na téma „Protivínský slavín.“

Paní učitelka uvedla přednášku slovy: “Neřekli byste, kolik osobností spjatých s Protivínem máme. Slavín máme na Vyšehradě. My na nižším stádiu ho máme i v Protivíně. Slovo vymyslela jedna z protivínských osobností – Josef Házr Písecký. Napsal knížečku, kterou tak i nazval - Protivínský slavín.“ Ten v úvodu své knížečky podotýká: „Každé místo se rádo chlubí svými rodáky, kteří na kulturním kolbišti nějak vynikli.“

Jako první byla představena osobnost na výsost důležitá. Osoba, která sepsala dějiny Protivína do roku 1918, a to Antonie Kolafová. Jedná se o ženu, o které všichni všeobecné ví, že se pro ni protivínská historie stala náplní života. Méně se již ví, že kvůli svému bratrovi, kterému se nepovedl po únorovém převratu útěk za hranice a kterého při tom chytili a uvěznili, seděla v kriminále taky. Odseděla si přes tři roky a poté pracovala v „Čézetě.“ Přitom se věnovala sepisování protivínské historie.

Uhádnete, která osobnost má v Anenském parku pamětní desku? Tady jsou nápovědy: dětství prožité v bytě nedaleko pivovaru, práce na mnoha místech světa (ať již u sousedů na Slovensku nebo v Americe) a poslední indicie: opera. Pokud vás napadla Marta Krásová, měli jste pravdu.

Dalším rodákem, o kterém se děti ještě v období komunismu učit nesměly, a přitom byl na Západě již známý, je muž, u jehož rodného domu mnohé může napadnout: „Oni malují?“ Na okně se totiž skví jedna z jeho koláží. Jedná se o protivínského rodáka Jiřího Koláře, který se ve dvanácti letech odstěhoval na Kladno. Ve svém díle vypisuje spoustu zaměstnání, kterými prošel. Byl například číšníkem, spisovatelem, tahal dříví, „přicmrndával“ v řeznictví, byl kolportérem, vedl redakci, psal básně slovem i obrazem. V kolážích používá motiv kruhu a slunce – otec byl sice pekař a on mu pomáhal, ale „…já jsem KOLÁŘ.“ A proto se kolo objevuje i jako motiv koláží. „Můj táta byl pekař, ale znamení kruhu - kola je mým osudem.“ Jiří Kolář pobýval v roce 1980 v Paříži, kde se rozhodl zůstat. V Čechách zatím čekala manželka Běla několik let na výjezdní povolení. Každý den proto psal Běle dopis. Psaní dopisů v něm bylo zakotveno tak hluboce, že po letech, co se i paní Běle podařilo dostat do Paříže, psal dopisy stejně. Jeho výtvarná díla jsou k vidění ve stálé expozici v Kaplance.

Václav Jakš byl učitelem na zdejší škole v letech (1903 – 1923) a vedl žáčky k chovu včel. Založil tu spolek včelařů. Byl známý po celém Československu (i na Slovensku zakládal spolek včelařů). Mezi dalšími slavnými je již výše zmíněný Josef Házr Písecký, který zde učil, nebo strážník Krejčí, který v roce 1932 vybubnoval poslední zprávu. Pak už tu byl městský rozhlas. Méně známým jménem pro někoho možná bude první kustod sbírek v Loveckém zámečku na Hluboké Václav Špatný, lesník ve službách Schwarzenbergů. Práci Anny Reginy Husové můžete najít v našem Památníku u expozice čapek, krojů či šál. Stejně tak v Památníku najdete magnetron PhDr. Augustina Žáčka, bývalého žáka zdejší „Alma mater.“ Dalšími lidmi, spjatými s naším malým městem, jsou mj. Adolf Šimek - Vojík a František Špatný. První jmenovaný byl violoncellistou a profesorem chilské národní konzervatoře. Jako dítě se stal sirotkem, a tak si jej do Protivína vzal děda Vojík. Adolf se proto časem začal psát Šimek - Vojík. A František Špatný byl významným lexikologem (znal 7 světových jazyků). Navrhoval lesnickou terminologii a v roce 1868 mu vyšel slovník „Myslivecká mluva”, v němž například pro bažanta navrhoval slovo drnošlap. Další, jím navrhovaná slova, si můžete vytočit na jazykovědném kole v Památníku.

Manželkou Josefa Jana Nepomuka ze Schwarzenbergu se stala belgická princezna Pavlína. Do Protivína, jednoho ze sídel rodu Schwarzenbergů, jezdila malovat. Na počest svatby Napoleona Bonaparta s Marií Luisou se sjížděla do Paříže smetánka z celé Evropy. Jela tam i Pavlína ze Schwarzenbergu se dvěma holčičkami. V sále, kde se bál konal, vypukl požár. Pavlína ze Schwarzenbergu chtěla zachránit své dcery, ale padající trám ji zabil. Dcery byly přitom v bezpečí venku. Byla podesáté těhotná, když ve svých 36 letech zemřela. Poslední odpočinek našla v novogotické hrobce Schwarzenbergů Domaníně-Třeboni, její srdce je v kapli kostela svatého Víta v Českém Krumlově. Požárem zdeformované šperky jsou dodnes uloženy ve Státním oblastním archivu v Třeboni. Jen tak mimochodem – její dcera Eleonora se provdala za Alfréda Windischgrätze, který byl během revolučního roku 1848 povolán do Prahy. Dorazil sem i se svou rodinou. Nepokoje přerostly v pouliční boje. Eleonora podle některých svědků rovnala záclonku v okně, podle jiných nadzdvihla staženou roletu, aby viděla, co se děje na ulici, když ji zasáhla kulka přímo do obličeje. Jak nad jejím tělem povzdechl její manžel: „Mně byla určena, Tebe postihla.“

Paní učitelka zmínila na besedě i další jména, jako například Jan Kutta, či František Krhoun. A tak se přímo nabízela otázka: „A koho znáte Vy?“ Řada přítomných navrhovala další jména, například Václav Raba, Miroslav Jelínek, Antonín Pflégr, či Štěpán Mikuláš Mareš. A nezůstalo jen u nich. I tyto náměty jsou pro PVK pobídkou k dalším besedám. Pokud budete mít námět, přijďte nám ji říct na jednu z dalších besed. 10. 11. 2016 se budeme věnovat 180. výročí narození Karla Hynka Máchy a 15. 12. se setkáme u předvánočního vzpomínání na zaniklý seniorský klub. Sledujte kalendář akcí nahttp://protivinnet.blogspot.cz/.