14. setkání Protivínského vlastivědného klubu

14. setkání Protivínského vlastivědného klubu

Tak jako měl Masaryk pátečníky, v Protivíně máme čtvrtečníky, jak s nadsázkou podotkla paní Věra Piklová na poslední předprázdninové besedě PVK, která se konala ve čtvrtek 9. června 2016 v klubovně Domu s pečovatelskou službou. Paní Piklová na ní přivítala pana Jiřího Hladkého, jenž nám v prezentaci následně ukázal, jak vypadá selské baroko na Písecku.

Písek má šest tisíc památek nemovitých a tři a půl tisíce movitých – od kapliček až po kněžská roucha. Zvláštní skupinu v tomto výčtu tvoří selské baroko. Není až tak rozšířené, jak si mnozí myslí. Zasahuje do jižních Čech, částečně do středních Čech a na Vysočinu. Jinde není, nebo, jak podotkl pan Hladký, se nedochovalo. V jižních Čechách se zachovalo, protože tu bylo chudo, a tak se opravovalo, co bylo. Na Písecku existuje osm památkových zón; osm vesnic je chráněných jako intaktní.

Fotogalerii jsme začali v Budičovicích, kde je to samé selské baroko. Stojí tu nejen dvouvjezdové statky, což znamená, že do statku vjedete jak z návsi, tak i z humen, ale i čtyřvjezdové statky, z každé strany tedy hned dva vjezdy. Pan Hladký vyprávěl, jak se jako památkáři po revoluci dostali ke statku, jenž byl před tím využíván JZD. „Jézedáci“ se nevešli traktory do vjezdu, a tak bránu zbourali. Památkáři ji společně s majitelem domu podle fotografií postavili znovu, a tak se dům může pyšnit vjezdem jako za časů našich předků. V jiném domě je střecha jedné ze sýpek celá podmazaná hlínou. Naši předci tak dvojnásob bránili vodě, aby se dostala k obilí. Další vsí, která nám byla představena a kde najdeme trochu jiné baroko, jsou Kluky. Tady se vrací do výklenků sošky, např. sv. Linhart (ochránce hospodářských zvířat), Panna Marie, sv. Jan Nepomucký, apod. V Jamném za Záhořím se zase v průčelí statku objevuje čtyřlístek (ten se pak prolíná celým krajem). Na jiném domě najdeme komplikovanější ozdobu, jakou jsou dva andílci, kteří pokládají korunu Panence Marii na hlavu. Svého času žil řemeslník Jan Panovec a ten měl pár znaků, podle kterých lze poznat jeho práci. V této vsi se například jedná o květináč s vysokou rostlinkou. Další prezentovanou obcí byla osada Třešně. Tam stojí domek dědečka Hrubců. Na fotografii za domkem ční kostelíček sv. Michala v Dolním Záhoří, kde děda dělal kostelníka. Nejezdil ale na kole po asfaltce, nýbrž si v poli, která ho od kostelíka dělila, projížděl pěšinu. Jednou mu ale „jézedáci“ udělali čáru přes rozpočet a zasadili tam brambory. A děda neváhal, vzal motyku a udělal si cestičku polem i tak. Ve Skalách zase stojí dům, kterému se nakláněla brána. Památkáři společně s majitelem odkryli základy a bagr ze dvora tlačil do brány, aby ji dostal zpátky. Okolo stála spousta lidí, kteří čekali, že spadne. Nestalo se tak. Další ze zdokumentovaných vsí byla obec Zahrádka u Kostelce nad Vltavou. Tam stojí u jednoho statku brána, jejíž horní část zdobí sluneční hodiny. Při té příležitosti pan Hladký zavzpomínal na svůj nástup do Státního ústavu památkové péče. V jedné ze zpráv si přečetl o stavu slunečních hodin v okrese, v níž se v dovětku píše, že hodiny stále jdou… V prezentaci jsme viděli fotografie i z dalších vsí, např. Květov, Žďár či Chvaletice.

Na našich předcích pan Hladký obdivuje, jak měli vše „promakané“. Ne beze smyslu bývala v domech špaletová okna, rozdělená na spodní a horní část. Ta horní plnila funkci větráku, a tak v domě bylo sucho. Stejně tak obdivuje, jak si naši předci poradili s větráním v hospodářské části statku – sýpkách. Řešili je buď různými tvarovanými otvory, nebo namalovali na fasádu falešné okno, v jehož části byl pak otvor zdánlivě „ukryt“, a tak byla i technická část domu dekorativně začleněna do celkového vzhledu.

Snahou památkářů je odkrýt nánosy nátěrů na fasádě až na první vrstvu. Majitel pak natře dům podle tohoto odstínu. Pokud by se mu barva nelíbila, dům zůstane jen bílý, natřený vápnem. Barvy se míchají do vápna z tzv. frontonů, které mají přírodní základ, pak se přidá trochu fermeže a nátěr vydrží dvacet let. Pan Hladký u každého nafoceného domu říkal nějaký příběh, nebo komentoval výzdobu, která se měnila vesnice od vesnice, podle toho, který řemeslník se na ní podílel. I tak se dá poznat, kdo kterou stavbu dělal – jeho ozdoby jsou jako podpis. Málokdo uměl tehdy například krásnou volutu. V dnešní době je zase málo řemeslníků, kteří dokážou starou technikou tyto prvky zrealizovat.

Pan Hladký ukončil besedu pozvánkou do píseckých kostelů. V současné době se společně s dalšími kolegy zabývá 2. ročníkem projektu "Otevřené Brány Píseckých kostelů". Když vloni přišli s tímto nápadem za píseckým vikářem, našli u něj velké porozumění. Z původních tří kostelů, jichž za loňskou sezonu navštívilo třicet tři tisíce lidí, je jich letos otevřených již deset. Mezi nimi v této sezoně najdete i kostel v Krči, či v Myšenci.