13. setkání Protivínského vlastivědného klubu

13. setkání Protivínského vlastivědného klubu

Na 13. besedu, která se konala ve čtvrtek 5. května v klubovně Domu s pečovatelskou službou, jsme pozvali píseckého zoologa a autora Expozice exotické přírody v našem Památníku, RNDr. Karla Pecla. Jak podotkla paní Věra Piklová, vyloženě za touto expozicí se sjíždí školní výlety zblízka i zdaleka, a to i opakovaně.

Pan Pecl v úvodu s úsměvem poznamenal, že jeho přednáška nebude jako u Bedřicha Smetany „Z mého života“, ale spíše jako u Karla Čáslavského „Hledání ztraceného času.“ Narodil se v Praze, s lehkou nadsázkou říká, že je Valach z Prahy žijící v jižních Čechách. Při pátrání v archivech zjistil, že jeho rod pochází od Kaprunu. Psávali se jako „Petzelové“, časem došlo k počeštění. Od dětství věděl, že se bude věnovat přírodě. Začalo to hmyzem, sbíral brouky. Po gymnáziu vystudoval Přírodovědeckou fakultu – ryby. Pak získal místo v Prácheňském muzeu jako zoolog.

S tehdejším ředitelem muzea Jiřím Freyem měli v úmyslu vybudovat ve sklepních prostorách akvária pro ryby a expozici o historii rybníkářství v Čechách. Prostory byly plné suti, a tak je museli nejdříve vyvézt, než mohlo dojít k samotné realizaci projektu. Pan Pecl byl tou dobou odveden na vojnu, ale dostal se k tankistům do Písku, a tak mohl o vycházkách dělat dozor na stavbě. Do akvárií potřebovali silná skla, na jejichž výrobu si v sedmdesátých letech nikdo dlouho netroufal. Nakonec se skla, silného čtyři centimetry, dočkali. Bylo odlité na olovo, takže nebylo rovné, a ryba se ve vodě „lámala.“ Dnes jsou skla již po rekonstrukci, šestnáctimilimetrová a ve třech vrstvách. V akváriích, převážně o dvou tisících litrech, najdeme kapry, štiku, cejna či amura. Kapra měli vycvičeného tak, že „čistiteli“ akvária žužlal obvykle prst, štika zase proti „nepříteli“ okamžitě vyjela a kvůli úhořovi chodívali návštěvníci na pokladnu oznámit, že mu „něco je“, protože je břichem vzhůru.  A přitom úhoř jenom spinkal, jak s úsměvem podotýkali, už ho totiž znali. V expozici historie rybníkářství najdeme řadu rybářského náčiní, mj. měděné džbery, nebo speciální pumpu, díky které byli naši předci schopni převážet kapry až do Vídně. Pomocí ní kapry během převozu polévali, a když voda došla, zastavili, aby ji doplnili, a tak bez problémů dovezli živé kapry až na místo určení.

Kromě ryb se pan Pecl zabývá i ptactvem. Místo, které se stalo jeho dalším působištěm, je rybník Řežabinec, jejž zakládal Kryštof ze Švamberka jako chovný. Rybník byl v roce 1949 prohlášen rezervací. Roste tu více rákosiny než je na jiných rybnících obvyklé. Od roku 1980 tu sčítali ptáky, čímž zjistili, jaké druhy se tu vyskytují. Porovnávali množství ptáků a počet ryb. Časem se dostali k optimálnímu číslu, kdy rybáři neprodělávají a ornitologové tu mají ptactvo. Jak podotkl pan Pecl, metrák ryb je jako metrákové prase. Ryby vyjí všechno. Jednou mu do vody spadla čokoláda a kapr mu od ní okamžitě pomohl.

Na Řežabinci hnízdili rackové, počet vzrůstal do roku 1977, kdy tu měli patnáct tisíc párů racků, v současné době se číslo pohybuje kolem patnácti set. Jsou nejohroženějším druhem. Najít bychom tu mohli ale i další ptáky jako je bukač, žluva či moudivláček a mnoho dalších. Poslední jmenovaný postaví hnízdo partnerce, jakmile ho ale postaví, najde si jinou a té postaví další hnízdo. Jak s úsměvem poznamenal pan Pecl: „Já bych mu moc nezáviděl.“  V osmdesátých letech tu vysadili devět orlů. V letošním roce létá v jižních Čechách již padesát orlů mořských. Rozpětí křídel orla je dva metry čtyřicet. „A taková lavička nemůže hnízdit někde dole v lese, takže někde volně, hnízdo je velké,“ podotýká pan Pecl.

V další části přednášky nás seznámil s procesem kroužkování ptáků. Ti se kroužkují se již od roku 1934. On sám okroužkoval dvacet šest tisíc ptáků. Speciální sítě na jejich odchyt nebylo lehké za komunistů sehnat. A tak, když získali brigádu v Německu, během které se naučili ptáky kroužkovat, dostali i sítě, které u nás nebyly k sehnání. Celníci si mysleli, že veze záclony – horko těžko jim vysvětloval, že záclony černé nejsou. Na rybníku pak sítě natáhli a čekali, kolik ptáků se chytí. Bylo jich dost, a tak začali kroužkovat. Pan Pecl nám na besedě předvedl několik druhů kroužků, vysvětlil, co jednotlivé číslice a písmena na kroužcích znamenají, jak se kroužkují labutě, jak kachny a další drobnější ptáci. V prezentaci jsme mohli zhlédnout fotografie z procesu kroužkování, doplněnou o ukázky zpěvu některých ptáků.

Ornitologové jsou rádi za zpětné hlášení, které posílají kolegové z míst, kde došlo k odchytu, což je díky kroužku snadné. Jsou schopní podle hlášení zmapovat pobyt ptáků a zakreslit jej do map. Naši rákosníci byli například chyceni až v Keni. V projektu, během něhož byly kroužkovány labutě po celé Evropě, zjistili, že labutě nejsou zas až tak věrné, jak se mezi lidmi říká. „Labuťák“ se například nevrhá po smrti samice s „labutí písní“ střemhlav dolů, ale najde si novou partnerku.

Prácheňské muzeum pořádá přírodovědné akce pro veřejnost, například první květnový víkend probíhá v ranních hodinách v centru Písku „Vítání ptačího zpěvu.“ V říjnu zase ornitologové a laická veřejnost společně odchytávají a kroužkují ptáky na Řežabinci. Naposledy odchytli i ledňáčka. Kolem rybníka Řežabinec vede stezka s jedenácti zastaveními, součástí rezervace je i pozorovací věž.

Pan Pecl spolupracuje se Záchrannou stanicí Makov, kde je v současné době sto dvanáct druhů ptáků. Některé pouští, některé si nechávají na genetický fond.

Na konci zajímavé přednášky nám přečetl pojednání, ve kterém zachytil svou práci během jednoho dne. Závěrem pak poznamenal: „Stačí vstát od počítače nebo televize, vyjít do přírody a můžete zažít totéž.“ Jeho vyprávění, plné zážitků a vzpomínek, stejně jako prezentace fotografií byly odměněny potleskem.

Další setkání PVK proběhne 8. 6. na tradičním místě, tentokrát budou tématem kapličky na Písecku. Jste srdečně zváni. Sledujte kalendář akcí na http://protivinnet.blogspot.cz/.